V rámci projektového dne se naše skupina vydala na obecní úřad na besedu o jižní Africe s panem Šubou. Dívali jsme se na video, které sám natočil a sestříhal. Video bylo zajímavé a bylo tam i moc krásných záběrů zvířat – hlavně slonů, žiraf, opic a pakoní, ale i lidí, kteří, na rozdíl od nás, mají těžší život. Místní lidé tam žijí v malých domcích, musí chodit i 5 km pro vodu a děti chodí do školy vzdálené i 8 km. Přestože jdou celou cestu pěšky po prašné, nebo po dešti rozblácené cestě, jsou ustrojeny do školních uniforem. Jejich základním jídlem je kaše, která se připravuje z kukuřičného prášku a vody. Při vaření na primitivní plotýnce na dřevěném uhlí se kaše vždy připálí a tato připálená část se naředí vodou a nechá se zkvasit a vznikne alkoholický nápoj, který se pije při slavnostních příležitostech. Když místní lidé něco nesou, tak to nosí na hlavě i bez držení a ani jim to nespadne. Viděli jsme paní, která nesla na hlavě motyku, kterou měla tak vyváženou, že ji   při chůzi vůbec nemusela přidržovat. Zajímavou částí promítání byla africká svatba.  Budoucí manželé se nesměli vidět, svatbu připravovali zvlášť muži, kteří chystali jídlo pro nevěstinu rodinu, a ženy, které vařily pokrmy pro rodinu ženichovu, předváděly také, co vše umí nevěsta uvařit.  Lidé v jižní Africe jsou moc chudí, jsou šťastní i za 10 Kč a pro nás to není skoro nic. Pan Bedřich Šuba projel hodně zemí Afriky a seznámil se tam se spousty lidmi. Beseda o jižní Africe se nám moc líbila a jsme rádi, že jsme ji mohli vidět.

Nela Goricová, Soňa Serbová – 7. A